Chátrající památky, historické budovy i průmyslové areály, ke kterým se majitelé nehlásí. Pro úřady noční můra, pro příznivce urbexu cíl dobrodružných výprav. Aneb i budovy po zániku účelu, ke kterému byly postaveny, poskytují užitek a stávají se vyhledávaným cílem urbexerů. Co je to urbex? A čím je prozkoumávání starých budov výjimečné?
Ve všech koutech svět nalezneme opuštěné a chátrající stavby. Místa, která přestala plnit svůj účel. Opustili je obyvatelé či zaměstnanci, okolí postupně uzavřela vegetace a nadvládu nad budovami převzal čas. K prázdným nemovitostem se nejčastěji řadí průmyslové továrny, zámky a rezidenční vily, ale také staré nemocnice, sanatoria, jatka či laboratoře.
Tyto místa jsou doslova černou můrou místních úřadů, případně památkářů a dalších kompetentních osob. Majitelé nemovitostí většinou nejsou dohledatelní, nebo s úřady nekomunikují. Nevyužité nemovitosti postupně chátrají, rozpadají se a ohrožují nezvané návštěvníky. Do většiny míst je proto z pochopitelných důvodů vstup zakázán.
Přesto zchátralé nemovitosti mají něco zvláštního. Něco neobvyklého, co přitahuje specifické skupiny lidí. Je jím genius loci, historická minulost i stav, v jaké nemovitosti byly opuštěny. Není žádnou výjimkou, že v továrnách, laboratořích či starých nemocnicích zůstalo původní vybavení. Místa, kterými jsou sanatoria, pitevny či operační sály pak jsou jako vystřižená z hororových příběhů.
Není proto divu, že tyto opuštěné stavby vzbuzují zájem nadšenců, kteří budovy prozkoumávají a zachycují na fotografiích. Této činnosti se říká UrbEx. Neboli urban exploration, městské objevování či infiltrování. Infiltrování proto, že v mnoha případech je urbex ilegální činností. Průzkumníci vnikají na soukromé pozemky, překonávají ploty a bezpečnostní kamery, které opuštění objekty chrání před vniknutím.
Přestože urbex je ilegální činností, platí v něm jasná pravidla. Správný průzkumník nic neničí a nic z místa neodnáší. Jediné, co dělá je, že pořizuje fotografie. Díky tomu vznikají jedinečné snímky opuštěných míst, které zachycují netradiční atmosféru. Někdy ponurou, jindy zářivější, ovšem vždy s mementem lidského opuštění nemovitosti a jejího pozvolného zániku.
Některé opuštěné nemovitosti mají to štěstí, že se stanou oficiálním turistickým místem a uměleckou platformou. Tak se například stalo v kostele sv. Jiří v Lukové na Plzeňsku. V roce 2012 se v kostele objevily tajemné sochy duchů věřících. Ty do kostela instaloval Jakub Hadrava, jako součást své bakalářské práce. Tyto sochy duchů věřících chátrající kostel pomalu zachraňují, neboť přitahují pozornost turistů z celého světa. Z dobrovolných příspěvků od návštěvníků jsou pak hrazeny základní opravy kostela, které by měly zamezit dalšímu chátrání.
