Máte už dost rychlé módy? Hledáte inspiraci, jak začít se slow fashion? Pak si nenechte ujít inspirativní rozhovor s módní návrhářkou Denisou Kubišovou, které pod značkou Salon Mína zachraňuje oděvy, šije svatební šaty a pořádá kurzy šití pro děti i dospělé.
Můžeš se našim čtenářům představit? Co děláš a čím se zabýváš?
Jmenuji se Denisa Kubišová a věnuji se upcyklaci módy a šití oděvů z recyklovaných i přírodních materiálů. Momentálně se zabývám svatebními šaty na zakázku.
Jsem si vědoma, že je spousta možná i podstatnějších věcí, na které bychom měli myslet a zabývat se jimi, ale přeci jen se nabízí v mém tématu o módě otázka: Co každý jeden den ve svém životě uděláte, či spíše nezbytně musíte udělat, abyste mohli vyjít ze svých domovů? Obléci se! A to už je na zamyšlenou! Věřím své myšlence, svému snu i tomu, že jsme jednota, která je tvořena každým jedním z nás, a jako takoví máme moc věci změnit.
Jak jsi se k činnosti dostala?
Pamatuji si, že prvotní vášeň k věcem z druhé ruky a k této tématice ve mně probudila maminka. Velmi často jsme vyrážely do secondhandů, kde se občas našly opravdové skvosty a pak doma „stajlovaly“, dělaly módní přehlídky a učily se o látkách, materiálu i složení, jak žehlit, jak prát, jak věšet.
O pár let později jsem pod stromečkem našla můj první šicí stroj! Jednou přišel tatínek do mého pokoje plného oblečení, plesových rób, kostýmů a mých prvních šicích pokusů, kdy jsem dělala jen běžný velký úklid, a řekl: „Tak si myslím, Deni, že bys to mohla začít i prodávat. Tu sem přešiješ knoflík, tu tam dáš korálek a hned máš z toho nový přešitý vorigoš.“
A těchhle pár zprvu banálních vět s otcovskou nadsázkou mne přivedlo až sem. Jsem svým blízkým, a především své rodině velmi vděčná, nebýt jejich víry ve mně, teď nejspíše nepíši tyto řádky!
Aneb rodiče jsou skvělými motivátory 🙂
A nejen rodiče! Než jsem se pustila do šití, začínala jsem s vyšíváním. Mou první vyšitou košili si ode mne tenkrát koupila tatínkova nynější druhá žena, byl to pro mne obrovský hnací motor, moje první zakázka, nesmírně mne to namotivovalo. Podpora je ze stran vašich blízkých, hlavně v těch začátcích, opravdu hodně důležitá, než by se mohlo zdát, a proto na to všude a ráda apeluji, aby na to ostatní nezapomínali.
Absolvovala jsi kurz šití nebo jsi spíše samouk?
Jsem spíše samouk, mám za sebou pouze jeden začátečnický kurz, při kterém jsem ale získala opravdové základy, které jsem si osvojila už dávno před tím. Veškerá má tvorba vznikala metodou pokus-omyl, ale pokud máte trpělivost a opravdu si za tím jdete, dějí se i zázraky (smích). I tak mi ale tento kurz hodně dal. Díky jeho absolvování jsem nabyla dojmu, že i touto cestou bych se jednou chtěla dát a ostatním předávat povědomí o tomto krásném řemeslu formou výuky, workshopů, nebo kurzů šití. Dospělo to do fáze, kdy teď momentálně dělám kurzy šití pro děti. Vše probíhá v Praze na Žižkově, kde mám svůj ateliér a tam se vše odehrává.
Jaká je tvá tvůrčí vize?
Má vize je velmi jednoduchá. Zpomal, zpomalte, zpomalme.
A daří se nám to? Začínáme jako spotřebitelé více vnímat, odkud oblečení pochází, a kdo stojí za jeho výrobou?
Já pevně doufám v to, že se to daří. Pamatuji si na doby, kdy jsem v secondhandech nepotkala ani nohu. A teď? Před nedávnem jsem se například v jednom sekáči málem „poprala“ s paní o jednu nádhernou paličkovanou krajku (smích). Kdyby se postavilo obrovské obchodní centrum, které by dalo prostor jen udržitelné módě a secondhandům, věřím, že by tam bylo narváno stejně (ne-li víc) než v obchodních centrech s fast fashion.
Díky slow projektům jako jsou například SlowFemme, Byla jsem sukně, Wash-m-paper, Life Is a Fashion cz a mnoho dalších, které na Instagramu sleduji, se zvyšuje povědomí velmi rychle, líbí se mi, když jsou sítě využity pro takhle dobrou věc, když to dává smysl. Je velmi jednoduché poukazovat na problémy a neustále o nich psát, ale málokdo na ně dokáže najít řešení, nebo poskytnout jinou alternativu. A jakmile tohle někdo dokáže, což se v případě slow tématu daří, v lidech to vzbudí zájem, i na mě to velmi působí a to je ta cesta.
Jaký máš názor na témata slow fashion či upcyklaci módy?
Přirozeně kladný a pozitivní názor. Je to pro mě takový novodobý návrat ke kořenům. Přešívat a ještě zužitkovat, mít oblečení pouze z přírodních materiálů, nemít ho moc, za to v dostatečné kvalitě. Učit se řemeslu. Ušít si, uháčkovat, vyrobit si. V momentě, kdy sednete za šicí stroj a snažíte se ušít, byť jedno jednoduché tričko, zjistíte, jak velmi náročné to je, a co všechno ten proces obnáší. Stačí jedna zkušenost s šitím, pár hodin za strojem a pak následná návštěva fast fashion obchodu a věřte mi, už se na tu haldu věcí za pár kaček nebudete dívat stejně jako před tím.
Jsem ráda, že se věci hnou. Ne jen v módě, ale i obecně. Jako kdyby nás ta obrovská vlna technologií strhla pod tak silným proudem, že teprve teď jsme se konečně zase nad tou naší hladinou nadechli, začínáme vykukovat a hledáme, kde jsme to byli a kam jsme to vlastně před tou smrští směřovali. Začínáme se probouzet, a to je moc dobře!
Co tě při tvorbě inspiruje?
Je velmi těžké na tuto otázku nalézt odpověď. Před nedávnem jsem četla v jednom citátu: Jestliže potřebujete inspiraci, nedělejte to.
Vyrůstala jsem od malička v uměleckém prostředí, dědeček je uměleckým malířem, tatínek mne zase vedl k hudbě. Jestli jsem se od nich opravdu něco naučila, tak to, že pokud chceme tvořit, musí to jít z našeho nitra. Je to jako když chcete světu říci, co cítíte a co zastáváte za názory a máte potřebu to říci jinak, než slovy. K tomu není třeba žádná inspirace, to jde prostě a přirozeně z vás.
Kde můžeme tvoji tvorbu vidět?
Nejsem velkým příznivcem sociálních sítích, ale v tom podnikání to jistý potenciál má. Snažím se být tedy aktivní na Instagramu: SalonMina_ nebo na facebookových stránkách: Salon Mína. Mám také webové stránky pro kurzy šití s dětmi www.atelier-mina.webnode.cz i stránky přímo o mé značce www.Salonmina.webnode.cz.
Ráda nacházím i další cesty, než ty „online“ a v brzké době se budu snažit svou tvorbu prezentovat prostřednictvím výstavišť, nebo módních přehlídek se slow tématikou. Jednu přehlídku, s dalšími čtyřmi návrhářkami mám za sebou, konala se minulý rok v Praze na Vyšehradě v rámci Vegefestivalu a byl to pro nás úspěšný start. Jsme do budoucna otevřeni každé takové příležitosti, a jestliže se nám podaří spojit síly i podruhé, určitě se máte na co těšit!
