Mnohé příklady upcyclingu a jeho pravé kořeny, bychom možná nalezli již ve starověku nebo během velké hospodářské krize, kdy pracovité hospodyňky například vyráběly ze starých šatů kuchyňské zástěry. A právě z historie se o upcyclingu můžeme mnohé naučit.
Novodobé základy této teorie položil Reiner Pilz z německé technologické společnosti Pilz GmbH, když se v novinovém článku v roce 1994 zabýval myšlenkou, při které moderní společnost potřebuje takový druh recyklace, která přinese vyšší užitnou hodnotu, nezatíží životní prostředí a zachová výrobní zdroje.
Teorii upcyklace na přelomu 20. a 21. století rozvíjejí architekt William McDonough a chemik Michael Braungart v knize Cradle to Cradle: Remaking the Way We Make Things neboli „Od kolébky ke kolébce: Přetvoření cest, kterými vyrábíme věci“.
McDonough s Braungartem se zasloužili o uvedení upcyclingu do povědomí pop kultury, kdy jejich pojetí volá po transformaci průmyslu prostřednictvím ekologicky inteligentního designu.
V roce 2013 vydala dvojice knihu The Upcycle: Beyond Sustainbility – Designing for Abundance. V knize fascinujícím způsobem představují scénáře, ve kterých lidé jsou více než pouhými konzumenty služeb a ekonomických statků, ale také se významně se podílejí na procesu šetrné výroby s efektivním využitím zdrojů, až po plánované zužitkování věcí po skončení jejich životního cyklu.
McDonough a Braungart přitom nejsou fanatickými environmentalisty, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ve své filozofii považují ekonomický růst za správný a nezbytný pro vývoj společnosti. Klíčem k udržitelnému rozvoji je však racionální navrhování produktů, které po vyčerpání jejich užitných vlastností neskončí na skládkách, ale budou znova v jiné formě využitelné. Tato teorie je známa jako “waste equals food“ neboli odpad=potrava a je základním principem fungování přírody.
