Upcycling neboli česky upcyklace se řadí k postmodernímu pojetí světa. V obecné rovině je upcycling směrem, jehož cílem je přeměna starých a nepotřebných produktů na produkty s vyšší užitnou hodnotou, než jakou měl původní výrobek.
Ve svém jádru je tento způsob přeměny produktů o úroveň výše nad recyklací. Jelikož v REcyklaci se staré materiály přetváří a formují v materiály nové, které jsou opět vrženy do koloběhu výroba-směna-spotřeba. Teorie UPcyklace povznáší tento směr na vyšší úroveň. Upcyklace klade důraz na zachování původních materiálů, ze kterých lze vyrobit nové produkty vyšší přidanou a hlavně užitnou hodnotou.
Upcycling je filozofií, uměním, ale také životním stylem 21. století.
Historie upcyklace
Mnohé příklady upcyclingu a jeho pravé kořeny, bychom možná nalezli již ve starověku nebo během velké hospodářské krize, kdy pracovité hospodyňky například vyráběly ze starých šatů kuchyňské zástěry. A právě z historie se o upcyclingu můžeme mnohé naučit.
Novodobé základy této teorie položil Reiner Pilz z německé technologické společnosti Pilz GmbH, když se v novinovém článku v roce 1994 zabýval myšlenkou, při které moderní společnost potřebuje takový druh recyklace, která přinese vyšší užitnou hodnotu, nezatíží životní prostředí a zachová výrobní zdroje.
Teorii upcyklace na přelomu 20. a 21. století rozvíjejí architekt William McDonough a chemik Michael Braungart v knize Cradle to Cradle: Remaking the Way We Make Things neboli „Od kolébky ke kolébce: Přetvoření cest, kterými vyrábíme věci“.
McDonough s Braungartem se zasloužili o uvedení upcyclingu do povědomí pop kultury, kdy jejich pojetí volá po transformaci průmyslu prostřednictvím ekologicky inteligentního designu.
V roce 2013 vydala dvojice knihu The Upcycle: Beyond Sustainbility – Designing for Abundance. V knize fascinujícím způsobem představují scénáře, ve kterých lidé jsou více než pouhými konzumenty služeb a ekonomických statků, ale také se významně se podílejí na procesu šetrné výroby s efektivním využitím zdrojů, až po plánované zužitkování věcí po skončení jejich životního cyklu.
McDonough a Braungart přitom nejsou fanatickými environmentalisty, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ve své filozofii považují ekonomický růst za správný a nezbytný pro vývoj společnosti. Klíčem k udržitelnému rozvoji je však racionální navrhování produktů, které po vyčerpání jejich užitných vlastností neskončí na skládkách, ale budou znova v jiné formě využitelné. Tato teorie je známa jako “waste equals food“ neboli odpad=potrava a je základním principem fungování přírody.
Proč je upcyklace populární?
V širší povědomí se upcycling dostal již dávno před vznikem svého názvu, především v oslabeních regionálních ekonomik, kdy si lidé nemohli dovolit nové spotřební zboží a místo toho hledali uspokojení svých potřeb v improvizacích v téměř všech oblastech života.
Proto si lidé oblíbili techniky, jak z volných materiálů levným a nenáročným způsobem zachránit oblečení pro sebe či své děti, renovovat nábytek nebo jinou formou využít staré produkty. Ani dnes není tento způsob života cizí. Právě naopak, vzdor konzumnímu způsobu života, zachování tradičních hodnot a šetrný přístup k přírodním zdrojům se stává životním stylem 21. století.
Jak na upcyklaci?
Forem a podob upcyklace je spousta. Denně se s nimi setkáváme, jen například netušíme, že již nepotřebný výrobek může mít další využití.
Na magazínu UpCycling.cz vám budeme pravidelně přinášet tipy na kreativní příklady upcyklace.
„V upcyklaci může být úspěšný každý. Stačí se jen zamyslet.“
Jiří Aujezdský, zakladatel UpCycling.cz
