Kdy a kde jste se poprvé dozvěděla o konceptu upcyklace?
Pravděpodobně na internetu, na nějakém zahraničním webu. V Čechách se tento pojem v souvislosti s módní tvorbou začíná ve větší míře objevovat až v poslední době. Vlastně to ale není vůbec nic nového. Jedná se v podstatě o prodlužování životního cyklu daného materiálu o zodpovědné zacházení se zdroji. Spousta lidí upcykluje zcela přirozeně, jen neví, že se tomu tak říká. Je to nové označení toho, co všichni známe.
Jaký byl pro Vás hlavní impuls či klíčový moment, že jste začala sama upcyklovat?
Byl to přirozený vývoj. Čím více informací jsem získávala o tom, jak módní průmysl funguje a jaká negativa přináší, tím intenzivněji jsem hledala cesty jak dělat módu jinak. Zlomový moment, kdy jsem se rozhodla stoprocentně přepnout na tvorbu z textilního odpadu, přišel ve chvíli, kdy jsem na vlastní oči viděla, kolik materiálu přichází vniveč. Nákup nových látek mi v tu chvíli přestal dávat smysl.
Co bylo v začátku nejtěžší? Jaké klady a zápory může upcyklace designérům přinést?
Navázat kontakt s pletárnami a oděvními firmami. Domluvit se s nimi na spolupráci a získat tak přístup k materiálům. Specializuji se na úplety a ve tvorbě dodavatelské sítě jsem pořád ve fázi mapování terénu. Je to nekončící proces po stopách textilního odpadu. Výhodou upcyklace je určitě nižší nákupní cena metráže, na druhou stranu je třeba klást větší důraz na kontrolu daného materiálu, několikrát ho prozkoumat ze všech možných stran než do něj střihnete. Přeci jen, jedná se o odpad. Často jsou na materiálech fleky, zatržené nitě, díry. Je třeba více polohovat, skládat. Je to časově náročnější než koupit roli nové látky. Ten hřejivý pocit toho, že děláte něco pro planetu, šetříte přírodní zdroje a snižujete textilní odpad, za to ovšem stojí. Tvorba z odpadu je kreativním procesem, během něhož neustále hledáte balanc mezi udržitelnosti a estetičností, musíte tvořit z toho, co je zrovna k dispozici. Prvotním vstupem tak není návrh oděvu, ale materiál. Je to postup, který nemusí vyhovovat všem.
Jak byste popsala svou tvorbu, kterou představíte na letošním Sustainable Fashion Day?
Šiji trička ve dvou jednoduchých střizích, s důrazem na minimalismus a nadčasovost. Nově do své tvorby zařazuji práci s materiály získanými z oblečení z druhé ruky. Jsou to sešívané origo kusovky s osobitým rukopisem. Společně s nimi si do šatníku pouštíte určitý životní postoj stojící na zodpovědnější spotřebě a ohleduplnosti k přírodním zdrojům. Moje aktivity nejsou ani tak o samotných oděvech jako spíše o oné myšlence a energii, která jimi prostupuje.
Můžete přiblížit, co nabídne workshop Upcycling pro designéry a co na účastníky konkrétně čeká?
Seznámení se s upcyclingem prostřednictvím prezentace příběhu berlínské značky ALUC, která už byla s myšlenkou upcyklace založena. Příběh zakladatelky Luise Bursch bude položen do kontrastu k příběhu mému, kdy jsem upcyklaci zařadila do své tvorby postupně, neb na úplném počátku se jednalo o zcela konvenční oděvní brand. Proč a jak k oné změně došlo? Jaké jsou úskalí upcyclingu a je tvorba z textilního odpadu skutečnou výzvou, před kterou módní průmysl stojí? Workshop bude spíše povídací, založen na sdílení informací a propagaci zodpovědnější módní tvorby, demonstrované na osvědčených příkladech z praxe, se kterými se účastníci seznámí ve formě případových studií ve skupinách.
Autor: Michala Bradová
